
denik.cz · Feb 18, 2026 · Collected from GDELT
Published: 20260218T143000Z
Martě Konečné byl před dvěma lety diagnostikován zhoubný útvar na vaječníku. Podstoupila náročnou operaci, která ji málem připravila o život. Ze strany zdravotní pojišťovny i některých lékařů slýchá, že své nemoci stejně dříve či později podlehne – proto jí nebude hrazena léčba. Středoškolská pedagožka a zdravotní sestra Marta Konečná žije společně se svým manželem Lukášem a dospívajícími dětmi v domě v obci Podvihov na Opavsku. V lednu roku 2024 se však poklidný život celé rodiny obrátil vzhůru nohama. Martě byl totiž diagnostikován zhoubný novotvar na vaječníku. O měsíc později už ležela na operačním sále. Lékaři jí v průběhu nutného zákroku odstranili kromě nádoru také slezinu, celé tlusté střevo a část slinivky. Jak Marta říká, tehdy jí lékaři zachránili život, za což je jim velice vděčná. „I když to vypadalo, že Marta několikahodinovou operaci nepřežije, je velkou bojovnicí a vrátila se, bohudík, domů ke své milující rodině. Od té doby se všemožně snaží žít co nejdéle a být tady se svými blízkými,“ říká o manželce svého kamaráda Lukáše Konečného Martin Pavelek. Situace se zhoršuje Od začátku října 2025 podstupuje Marta další, v pořadí již třetí intenzivní chemoterapii na Gynekologicko-porodnické klinice ve Fakultní nemocnici v Ostravě - Porubě. Současně využívá podpory tradiční čínské medicíny, která jí pomáhá tlumit vedlejší účinky léčby. „Cítím se střídavě lépe a hůře. Jsou dny, kdy mě nic nebolí a jsem schopná se věnovat rodině. Pak jsou dny, kdy mě bolí všechno, jsem zesláblá a nemůžu ani vstát z postele,“ říká Marta. Na základě výsledků genetického vyšetření nádorových buněk jí lékaři následně doporučili imunoterapeutickou léčbu, která by jí mohla prodloužit život. Všem svitla naděje. Bohužel jen na chvilku. Takový přístup si nezaslouží Každá léčebná dávka stojí 322 000 korun. Na základě rozhodnutí zdravotní pojišťovny ale nebude Martě proplacena ani jedna. Dle prognóz a studií by jí totiž prodloužila život „jen“ o 4,5 měsíce, jak Martě sdělila pojišťovna. Léčba tudíž nespadá do hrazených procedur. „Rozumím tomu, že pojišťovny mají svá pravidla. Když mi ale přišlo vyjádření, že léčba je moc drahá na to, aby mi pouze prodloužila život, papír jsem vzteky roztrhala. Navíc prognóza je jen jedna věc. Jsem zdravotník, viděla jsem mnohokrát, že lidé, kteří prakticky umírali, se dožili dalších let. Naopak ti, kteří tu měli být dlouho, náhle zemřeli,“ říká Marta z vlastní zdravotnické praxe. Současně chápe, že onkologických pacientů je velké množství a systém je přetížený. Občas by si ale přála, aby se s pacienty, mezi kterými se nyní ocitla i ona, zacházelo s vyšší mírou lidskosti a empatie. Byť je rozhodnutí zamítavé. „Chápu, že ne každý problém je řešitelný a léčitelný. Ale člověk tam jde s tím posledním, co mu ještě zbývá. S nadějí. A je tvrdě odpálkován a bez emocí odkázán na paliativní péči,“ stěžuje si nemocná žena na chování některých lékařů a zdravotní pojišťovny. Sama školila zdravotní sestry Jak už bylo výše uvedeno, Marta přitom sama pracovala jako zdravotní sestra. Lidský život a zdraví pro ni byly už od malička nejvyšší hodnotou. Dokonce učila nové generace zdravotních sester. „O to více ji bolí, že právě ve chvíli, kdy potřebuje pomoc ona, se k ní systém obrátil zády,“ říká ve sbírce na dobročinné platformě Donio rodinný přítel Martin Pavelek. Když ještě učila, vždy vedla své studenty k tomu, aby se pokusili představit si sami sebe v roli pacienta, kterému je oznamována vážná diagnóza. Až pak si měli rozmyslet, jaká slova použijí. Tak moc chci žít! Pokud by se Martě podařilo ve sbírce vybrat dostatek peněz, mohla by si dovolit imunologickou léčbu a získat tak mnohem více času být se svou rodinou. Jak ale říká zakladatel sbírky Martin Pavelek, léčebná dávka zřejmě nebude stačit pouze jedna. Potřebná částka tak jistě poroste. „Léčba je pro paní Martu zásadní. Potřebných dávek ale může být mnoho. Záleží nejen na dalším průběhu nemoci, ale třeba i budoucím postoji zdravotní pojišťovny k dané situaci,“ dodává rodinný přítel. Bez léčby není prognóza bohužel vůbec dobrá. Nejvíc ze všeho si Marta přeje, aby bylo postaráno o její nejbližší a aby s nimi mohla být co nejdéle. „Já to nevzdávám a uchovávám si stále víru a naději. Tak moc chci žít,“ říká v závěru Marta. Nezapomněla poděkovat všem přátelům, svým studentům a dalším dárcům za velkorysé dary, příspěvky i zprávy plné podpory a laskavosti. Nesmírně si všeho váží.