Šok pro atlantisty : Trumpův druhý mandát nechává východní Evropu v nejistotě

euractiv.cz · Feb 27, 2026 · Collected from GDELT

Full Article

Druhé prezidentské období Donalda Trumpa zasadilo transatlantické spolupráci citelnou ránu a tradiční atlantisté ve východní Evropě nyní hledají způsob, jak se k nové situaci postavit. Jak se proměnilo vnímání Spojených států v devíti zemích východního křídla – Finsku, Litvě, Lotyšsku, Slovensku, Česku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku? Překvapivý útok na Venezuelu Na začátku roku 2026 Spojené státy zahájily vojenský úder proti Venezuele a zadržely diktátora Nicoláse Madura i jeho manželku. Operace s krycím názvem Operation Absolute Resolve evropské spojence šokovala. Většina států měla problém formulovat jasné stanovisko – a pro devět zemí východního křídla to platilo dvojnásob. Některé země zvolily zdrženlivou kritiku opřenou o mezinárodní právo. Slovenský premiér Robert Fico označil americký úder za důkaz eroze poválečného mezinárodního řádu, i když při následném setkání s Trumpem svůj tón zmírnil. Lotyšsko zvolilo přístup „dvojího odsouzení“ – kritizovalo jak nelegitimitu Madurova režimu, tak způsob jeho svržení, aniž by přímo útočilo na Trumpa. Litva zdůraznila, že tlak na nelegitimní režim musí být vyvíjen v přísném souladu s mezinárodním právem, přičemž na tomto postoji panovala široká politická shoda. Finské vedení rovněž zvolilo opatrnou kritiku založenou na právních principech a připomnělo Madurovu nelegitimitu; část levicové opozice požadovala tvrdší postoj. Česká vláda i značná část opozice zadržení Madura přivítaly, zejména proto, že vedlo k propuštění českého občana Jana Darmovzala z vězení. Prezident Petr Pavel však varoval, že intervence zpochybňuje zavedené mezinárodní normy. Maďarský premiér Viktor Orbán zásah otevřeně pochválil jako úder proti „narkostátu“ a důkaz nového světového řádu. Naznačil i možné ekonomické přínosy v podobě nižších cen ropy. Maďarsko bylo jediným členským státem EU, který nepodpořil společnou výzvu EU ke zdrženlivosti. Opoziční lídr Péter Magyar nicméně zdůraznil nutnost zabránit eskalaci. Rumunsko, tradičně silně proamerické, se převážně přiklonilo ke společné pozici EU, zatímco nejvyšší představitelé se vyhnuli výrazným prohlášením. Ministr zahraničí zadržení Madura opatrně uvítal, zároveň však zdůraznil význam mezinárodních pravidel. Bulharsko zpočátku mlčelo, což vyvolalo kritiku v diplomatických kruzích. Později se připojilo ke společnému postoji EU. Domácí reakce byly smíšené, někteří politici Trumpa otevřeně chválili. Také Polsko reagovalo zdrženlivě – premiér Donald Tusk se vyhnul přímému hodnocení amerického postupu, zatímco pravicová opozice Trumpovu rozhodnost podpořila, což kritizoval ministr zahraničí Radosław Sikorski. Hrozby ohledně Grónska Po zadržení Madura Donald Trump oživil myšlenku, že by Spojené státy mohly získat Grónsko – tentokrát s rétorikou, kterou mnozí vnímali jako hrozivou, a která vyvolala obavy o dánskou suverenitu i soudržnost NATO. Navzdory vlastním historickým zkušenostem s územní agresí žádná z devíti zemí východního křídla Trumpova slova otevřeně neodsoudila. Jen několik z nich vyjádřilo opatrnou kritiku, většina se jasnému postoji vyhnula. Slovensko vyjádřilo podporu Dánsku a Grónsku prostřednictvím nízko profilovaného prohlášení ministerstva zahraničí. Premiér Fico však téma přímo s Trumpem neotevřel a místo toho kritizoval údajnou slabost EU v zahraniční politice. Finsko zachovalo umírněný tón a snažilo se zmírnit napětí diplomatickou cestou. Epizoda však ovlivnila jeho strategické uvažování – vedla k užší severské koordinaci a aktualizaci bezpečnostní a zahraničněpolitické revize. Polsko se připojilo ke společnému prohlášení hlavních států EU, celkově však zůstalo opatrné. Premiér Tusk varoval, že jakákoli násilná anexe by měla dramatické důsledky, zatímco prezident i hlavní opoziční síla se přímé kritice Trumpa vyhnuli. Maďarsko označilo otázku Grónska za bilaterální či za vnitřní záležitost NATO a zablokovalo tvrdší reakci EU, vláda Washington nijak nekritizovala. České vedení zaujalo vyčkávací postoj a místy přejímalo americké bezpečnostní argumenty ohledně Arktidy, což vyvolalo kritiku opozice. Bulharská vláda zůstala strategicky nejednoznačná, což doma vyvolalo obvinění z pasivity. Rumunští představitelé se zpočátku k věci nevyjadřovali, pozdější prohlášení zdůrazňovala suverenitu a dialog, aniž by se jasně postavila na stranu Dánska. Lotyšsko označilo spor primárně za dánskou záležitost, zatímco Litva akcentovala dodržování mezinárodního práva a jednotu EU a NATO, aniž by Spojené státy přímo konfrontovala. Dopad „Trumpa II“ na vztahy USA a východního křídla Navzdory nepředvídatelnému a hektickému období druhého Trumpova mandátu se většina zemí východního křídla snaží udržovat stabilní vztahy se Spojenými státy. V některých případech se dokonce ještě posílily – zejména ve dvou nejvíce euroskeptických zemích. V Maďarsku vztahy s USA dlouhodobě závisely na tom, která administrativa byla u moci. Vláda prezidenta Joea Bidena Budapešť pravidelně kritizovala, což vedlo k napětí. Orbán Trumpa podporoval od počátku a po jeho návratu do úřadu maďarská vláda opět považuje USA za klíčového spojence. Také politická rétorika vůči USA na Slovensku se výrazně proměnila. Premiér Fico dříve přebíral protiamerické a proruské narativy. Po Trumpově znovuzvolení však tato rétorika ustoupila a Slovensko začalo prohlubovat spolupráci na více úrovních. Nedávná návštěva amerického ministra zahraničí Marca Rubia v Bratislavě a Budapešti tento trend podtrhla. Finský prezident Alexander Stubb si s Trumpem vybudoval blízký vztah, symbolizovaný jejich březnovou partií golfu v Mar-a-Lago a takzvanou „golfovou diplomacií“, která mohla přinést dočasné posuny i v otázce míru na Ukrajině. Helsinky však zdůrazňují, že jejich „hodnotově založený realismus“ stojí na EU a severské spolupráci. Stubb v únoru připustil, že zahraniční politika současné americké administrativy je „založena na ideologii, která je v rozporu s našimi hodnotami“ a podkopává mezinárodní řád. Česká republika, Rumunsko, Polsko, Litva, Lotyšsko a Bulharsko se soustředí především na zachování vztahů s USA bez ohledu na to, kdo je právě u moci. V Bulharsku se postoj k USA někdy označuje jako „strategická ambivalence“ – klíčová rozhodnutí přijímá úzký okruh politických aktérů mimo institucionální rámec a oficiální politika se instinktivně vyhýbá krokům, které by mohly podráždit Moskvu či Washington. Polsko, historicky úzce spjaté se Spojenými státy, usiluje o to, aby vztahy zůstaly pevné a předvídatelné i při případných změnách v americké politické rovnováze. Varšava zároveň prosazuje větší odpovědnost Evropy za vlastní bezpečnost, zdůrazňuje však, že to musí jít ruku v ruce s posílením transatlantické vazby, nikoli jejím oslabením. Proamericky orientované Rumunsko se nadále opírá o strategické partnerství s Washingtonem a vyhýbá se přímé kritice prezidenta Trumpa. Zároveň však prezident připustil, že Evropa musí urychlit rozvoj vlastního obranného průmyslu. Podobný přístup zastává i Litva. Rostoucí strategická závislost na USA Navzdory snahám Evropy snížit závislost na Washingtonu se devět zemí východního křídla NATO v posledních letech stalo na Spojených státech stále více závislými – zejména v oblasti obrany a energetiky, včetně dodávek LNG i spolupráce v jaderné energetice. V posledních letech byly uzavřeny jedny z největších zbrojních kontraktů na americké systémy právě se státy východního křídla. Polsko se stalo jedním z největších evropských odběratelů americké vojenské techniky: pořídilo 32 stíhaček F-35, 96 vrtulníků Apache a 250 tanků Abrams doplněných systémy protivzdušné obrany a dělostřelectva. Finsko nakoupilo 64 stíhaček F-35A v největším zbrojním kontraktu své historie. Rumunsko podepsalo smlouvy v hodnotě přes 15 miliard dolarů, zahrnující systémy Patriot, tanky Abrams a letouny F-35. Slovensko zakoupilo 14 stíhaček F-16 a vrtulníky UH-60 Black Hawk, zatímco Česko pořizuje 24 stíhaček F-35 v jednom z největších obranných kontraktů své historie. I další země regionu jsou ve značné míře závislé na americké vojenské technice. Současně hraje americký LNG klíčovou roli ve snaze EU omezit dovoz ruských fosilních paliv – trend patrný zejména v Polsku. Společnost Westinghouse se stala významným hráčem v rozšiřování jaderné energetiky ve východní Evropě, a to jak v oblasti dodávek paliva, tak při výstavbě nových reaktorů ve všech zemích Visegrádské skupiny.