Metformin jako překvapivý elixír dlouhověkosti : nový výzkum přináší silná data

nedd.tiscali.cz · Feb 22, 2026 · Collected from GDELT

Full Article

Léky, které lidé užívají každý den, někdy skrývají benefity, o kterých se dlouho nevědělo. Nová analýza dat z rozsáhlé americké studie ukazuje, že metformin, běžná léčba diabetu 2. typu, je u starších žen spojen s výrazně vyšší pravděpodobností, že dožijí věku 90 let a více. Ačkoliv nejde o definitivní důkaz, výsledky je třeba brát vážně. Vědci, kteří analyzovali data z dlouhotrvající americké kohorty Women’s Health Initiative, dospěli k závěru, že ženy s diabetem 2. typu, které začaly užívat metformin, měly o 30 procent nižší riziko úmrtí před dosažením 90 let, tedy tzv. „výjimečné dlouhověkosti“, než ty, které užívaly jiný antidiabetický lék nazývaný sulfonylurea. Tento důsledek přetrvával i po zohlednění věku, životního stylu, souběžných onemocnění a dalších klíčových faktorů. Metformin se používá už desítky let jako první volba léčby diabetu 2. typu, protože pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi a zlepšuje citlivost na inzulín, přičemž má také relativně dobrou bezpečnostní profilaci. Nicméně v posledních letech lékaři a výzkumníci začali zkoumat i jeho mimo-glykemické účinky, které by mohly mít vliv na biologické procesy stárnutí a zdraví v pokročilém věku. Když vědci z University of California San Diego a jejich kolegové sestavili párové srovnání žen, které dostaly metformin, a těch, které začaly se sulfonylureou, zjistili, že metformin byl spojen se sníženým relativním rizikem úmrtí před 90. rokem života. To znamená, že ženy, které užívaly metformin, měly výrazně větší pravděpodobnost, že dosáhnou takzvané „výjimečné dlouhověkosti“, než jejich protějšky na jiném léku. Autoři studie uvádějí, že metformin se může chovat jako tzv. geroterapeutikum – lék ovlivňující procesy stárnutí napříč různými biologickými drahami. Metformin má například schopnost aktivovat enzym AMP-aktivovanou protein kinázu (AMPK), který je zapojen do regulace metabolismu energie a je spojován s dlouhověkostí v různých modelových organismech. Metformin také snižuje oxidační stres a poškození DNA, které jsou spojeny s procesy stárnutí. Zatímco metformin byl dlouho jen antidiabetikem, výzkum jeho vlivu na zdraví mimo diabetes se rychle rozšiřuje. Některé předchozí studie naznačily, že metformin může zpomalovat nástup věkových chorob, snižovat kardiovaskulární rizika nebo dokonce snižovat riziko některých druhů rakoviny. Některé laboratorní práce u zvířat ukazují, že metformin prodlužuje život u modelových organismů, i když výsledky u lidí nejsou zatím dostatečně definitivní. Studie ale není bez omezení. Největší z nich spočívá v tom, že není randomizovaná kontrolovaná studie. To znamená, že ženy nebyly náhodně přiřazeny k metforminu nebo sulfonylureě; rozhodnutí o léčbě bylo učiněno lékařem na základě jejich zdravotního stavu a profesních doporučení. To může vést k problémům s tzv. konfuzí, kdy rozdíly mezi skupinami mohou být ovlivněny jinými faktory než samotným lékem. Dalším omezením je, že studie nezahrnovala placebem kontrolovanou skupinu. V ideálním případě by randomizované kontrolované klinické studie přidělovaly pacientky náhodně do skupiny s metforminem, sulfonylureou a placebo, aby se čistě izoloval vliv samotného léku. Taková studie by byla náročná, zvláště pokud by sledovala výsledky po desítky let, ale poskytla by silnější důkazní základ. Přesto expertka na gerontologii, která nebyla součástí výzkumného týmu, říká: „I když tyto výsledky nelze považovat za definitivní důkaz, otevírají **velmi zajímavé otázky o tom, zda můžeme existující léky používat jinak než doposud, abychom prodloužili zdravý život bez selhání organismu.“ Její kolega dodává, že „metformin možná působí na mechanismy, které se podobají těm, jež vidíme u dlouhověkých populací v přírodních studiích o genetice stárnutí. Vědci při interpretaci výsledků však vzkazují, že první krok je pochopit mechanismus, jak by metformin mohl ovlivnit dlouhověkost. Jednou z hypotéz je, že metformin může zpomalit tzv. epigenetické hodiny stárnutí – změny ve vzorcích metylace DNA, které se spojují s věkem a věkem-souvislými chorobami. Některé menší práce naznačují, že u lidí s diabetesem, kteří užívají metformin, se dají pozorovat odlišné epigenetické vzorce spojované s dlouhověkostí. Je důležité si uvědomit, že výsledky této studie se týkají konkrétní skupiny – starších postmenopauzálních žen s diabetesem 2. typu. Nelze je automaticky extrapolovat na muže, mladší populaci nebo osoby bez diabetu. Navíc metformin je lék s vlastními účinky a vedlejšími efekty – včetně gastrointestinálních obtíží, snížení absorpce vitaminu B12 a v ojedinělých případech rizika laktátové acidózy – takže užívání metforminu bez lékařského dohledu není doporučeno. Další důležitý kontext je, že metformin má šíři účinků v těle. Není jen antihyperglykemikem: jeho molekulární mechanismy zahrnují inhibici komplexu I mitochondriální dýchací řetězce, aktivaci AMPK, ovlivnění regulace glukoneogeneze v játrech a vliv na střevní mikrobiom. To může mít dopady i na metabolismus lipidů, imunitní reakce a systémovou zánětlivou odpověď – což jsou všechny faktory, které jsou spojeny se zdravým stárnutím a snížením rizik věkových chorob. Někteří výzkumníci navrhují, že metformin by mohl být součástí budoucích strategií pro zvýšení tzv. „healthspanu“, tedy délky života strávené ve zdraví bez vážných nemocí. Projekt zvaný TAME (Targeting Aging with Metformin) se snaží zkoumat účinky metforminu právě na procesy stárnutí u osob bez diabetesu, zejména ve vyšším věku, aby zjistil, zda lék může mít širší využití mimo diabetesové pacienty. Současná studie však zatím dokazuje jen asociaci, nikoli přímou příčinnou souvislost. Abychom mohli říct, že metformin skutečně „prodlužuje život“, budou potřeba další výzkumy včetně randomizovaných klinických studií a biologických analýz, které nasvědčí mechanismům účinku. Ale i tak může být současný důkaz posunem pro medicínu: existuje běžně dostupný lék, který může mít vliv na to, jak dlouho a jak kvalitně žijeme. To je myšlenka, která fascinuje odborníky i širokou veřejnost a která bude nepochybně hnát další generaci výzkumů směrem ke zdravému stárnutí a léčbě věkově-souvislých nemocí.