Krajní pravice chce omezit „ neziskovky . Sama si ale vytváří paralelní struktury

denikreferendum.cz · Mar 2, 2026 · Collected from GDELT

Full Article

↗ Vláda na jedné straně kritizuje „politické neziskovky“, na druhé straně se sama politicky úzce propojuje s konkrétními občanskými organizacemi s jasným ideovým profilem. Poradkyní premiéra Babiše pro oblast „svobody slova“ se stala Natálie Vachatová, známá tvář tuzemské antisystémové scény a donedávna analytička takzvané Společnosti pro obranu svobody projevu. Foto FB Natálie Vachatové Programové prohlášení vlády ANO, SPD a Motoristů sobě věnuje překvapivý prostor otázce občanského sektoru. Slibuje, že u organizací, které „vyvíjejí politickou činnost“ a jsou financované ze zahraničí, zavede povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. „Nám neleží v žaludku neziskovky, ale chceme, aby politické neziskovky transparentně ukázaly, jakým způsobem jsou financovány, aby se nejednalo o nějaké praní špinavých peněz ze zahraničí,“ uvedl nedlouho po volbách loni v listopadu první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček pro TV Nova. Vládní záměr provází zarážející množství nejasností. Není například jasné, co má být onen „politický cíl“. Představa „apolitické“ organizace je ve světě, kde téměř každé veřejné působení zahrnuje skrytou či zjevnou hodnotovou — a tedy politickou — volbu, ve své podstatě falešná. Už samotné rozhodnutí, kam směřovat finanční prostředky a kam nikoli, je politickým rozhodnutím. Stejně tak není jasné, čeho se týká rétorika části členů vlády, zejména hnutí ANO, o větší transparentnosti. Není známo, že by některé z významných českých občanských organizací měly problémy s netransparentním financováním. Stejně tak není jasné, jak konkrétně může k transparentnosti přispět nálepka o „financování ze zahraničí“. O to více zaráží skutečnost, že se vláda současně snaží protikorupční legislativu nestandardní cestou oslabit či rovnou zrušit — jako v případě služebního zákona nebo pravidel pro obsazování vedení státních firem. V obou případech by takový postup otevřel prostor pro ryze politické nominace. Vládní politici se navíc v tom, kdo má pod označení „politická neziskovka“ vlastně spadat, značně rozcházejí. Zatímco představitelé SPD mluví nejčastěji o humanitární organizaci Člověk v tísni či o iniciativách pořádajících na školách přednášky o lidských právech a kritickém myšlení, Motoristé sobě příznačně ukazují spíše na ekologické organizace. Vicepremiér Havlíček zase zmínil vůči vládě dlouhodobě kritický spolek Milion chvilek pro demokracii. Do konkrétní legislativní změny se vládní rétorika zatím nepromítla. V praxi se však projevuje škrtáním podpory na humanitární, osvětové, volnočasové i ekologické projekty — s potenciálně opravdu destruktivními důsledky. Odkojenci Václava Klause Právě nejasnost v tom, kdo pod hanlivé označení „politické neziskovky“ spadá a kdo ne, tvoří klíčový zdroj přitažlivosti i mocenské účinnosti tohoto narativu. Umožňuje vytvářet dojem zásadního problému — údajného plýtvání veřejnými prostředky na „neziskovky“ a „líné aktivisty“, kteří prý na státu parazitují, aniž by přinášeli reálný společenský užitek. Jsou líčeni jako nástroje indoktrinace obyvatelstva v „progresivistickém“ duchu. Obrat „politická neziskovka“ se v mediální debatě stal mimořádně frekventovaným až od druhé poloviny loňského roku, ale ve skutečnosti jde o mnohem starší a pevně zakořeněnou — byť místy nenápadnou — součást tuzemského politického folkloru. Jeho kořeny sahají k systematické devalvaci občanské společnosti, jíž se během svého politického působení dopouštěl někdejší premiér a prezident, zakladatel ODS Václav Klaus. Například v projevu na zasedání Rady Evropy v roce 2005 varoval, že kvůli organizacím občanské společnosti přichází éra postdemokracie: „Mám na mysli různé projevy NGO-ismu, umělého multikulturalismu, radikálního humanrightismu, agresivního environmentalismu atd. V těchto aktivitách vidím nové způsoby, jak ohrožovat a podkopávat svobodu, což my alespoň my, kteří jsme žili v komunistické éře, bereme velmi vážně.“ Klausův pohled měl původ ve sporech s disidentským jádrem okolo Václava Havla, propagátora „nepolitické politiky“ a chápání Občanského fóra coby volného seskupení na pomezí politiky a občanské společnosti. Klaus prosazoval transformaci Občanského fóra v plnohodnotnou, strukturovanou stranu, a jeho záměr vyvrcholil zkraje roku 1991 v rozkol v hnutí a založení ODS. Klausovy názory, formované negací — vpravdě utopické — disidentské koncepce občanské společnosti, se proměnily ve svébytné pojetí demokracie. V něm pro autonomní občanskou společnost nezbývá místo a jediným legitimním zázemím veřejného angažmá mají být politické strany. Ačkoli se dnes exprezident veřejné debaty účastní jen sporadicky, jeho boj převzaly mladší politické kádry. Příkladem je bývalý brněnský komunální politik Robert Kotzian, který byl v minulosti za ODS náměstkem brněnského primátora a starostou městské části Bohunice. Posléze se angažoval v Trikoloře a vlastním hnutí Brno Plus. Kotzian v roce 2021 vydal knihu s titulem Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci, která je dnes pro část politiků vládní koalice přiznaně inspiračním materiálem. Klausovo téma se přirozeně napojilo na populární agendu sílící krajní pravice — v tuzemsku zejména v případě hnutí SPD a jeho oběžníků. Ve střední Evropě útoky na občanskou společnost a média často zapadají do oblíbeného — a v jádru antisemitského — schématu o americko-maďarském finančníkovi Georgi Sorosovi, který prý v zákulisí tahá za nitky a prostřednictvím financování liberálních organizací ovlivňuje světové dění. Oligarchické ukrajování demokracie Ani u hnutí ANO nejde o nové téma. S hrozbou „neziskovek s politickým názorem“ pracoval Andrej Babiš už v roce 2018, kdy spolu s ministryní financí Alenou Schillerovou zvažovali jejich vyloučení z veřejného financování. Návrh tehdy podporovala i část opozice, například poslanec Jan Skopeček (ODS). Po silné veřejné kritice však vláda od záměru ustoupila. Loni se termín do veřejného prostoru vrátil spolu s velkými ambicemi národoveckých a trumpovských uskupení doplnit v nové vládě favorita voleb, hnutí ANO. A tak se SPD, doplněná o menší partnery ze Svobodných, Trikolory a PRO, spolu s ní uskupení Stačilo! a do značné míry také klausovští Motoristé sobě předháněli ve výpadech proti progresivismu, Evropské unii, zelené politice a právě proti organizacím občanské společnosti. Hnutí ANO šlo antisystémově naladěným voličům vstříc stále zjevnějším příklonem k rétorice krajní pravice, slib „zajistit transparentní financování neziskových organizací“ se tak dostal i do jeho předvolebního programu. Snaha omezit organizace občanské společnosti, které přinášejí kritickou reflexi vládních kroků a mohou mobilizovat veřejnost proti vládě, je pro utužování moci samozřejmě užitečná. Zapadá do širšího rámce plánovaných či již probíhajících kroků autoritářské vlády napojené na oligarchické struktury — zejména do snah o zestátnění či omezení médií veřejné služby, personálních čistek ve státní správě a pokusů usnadnit je zrušením služebního zákona. Delegitimizace a administrativní nepříjemnosti namířené proti občanské společnosti jsou odzkoušeným nástrojem autoritářských zemí i chatrných demokracií v bývalé sovětské vlivové sféře, jako je orbánovské Maďarsko nebo Gruzie. Tento — sám o sobě alarmující — fakt by však neměl zastiňovat širší kontext celé záležitosti. Zásadní je, že vládě vadí jen některé politicky angažované občanské organizace, zatímco jiné ne, ba s nimi úzce kooperuje, ač mají zjevný politický program. Představme si některé z nich. Společnost pro obranu svobody projevu: jak otrávit veřejný prostor Poradkyní premiéra Babiše pro oblast „svobody slova“ se stala Natálie Vachatová, známá tvář tuzemské antisystémové scény a donedávna analytička Společnosti pro obranu svobody projevu. Takzvaná Společnost pro obranu svobody projevu je organizace, již spoluzaložil známý herní vývojář Daniel Vávra a v níž působila i vládní poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě). Spolek na svých sociálních sítích kritizuje jakékoliv snahy o boj s dezinformacemi nebo projevy nenávisti a relativizuje existenci těchto fenoménů. Snahy o boj s dezinformacemi označuje za nástroj liberálních elit, které si chtějí udržet moc poté, co po úspěchu Brexitu a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem přišli o svou hegemonii. Častým terčem kritiky tohoto spolku je Evropská unie, která je obviňována z cenzurních praktik, zejména kvůli snahám o větší regulaci sociálních sítí i chatbotů umělé inteligence a prosazování požadavku, aby provozovatelé sítí přijali odpovědnost za jejich obsah. Mainstreamová média, vědce a organizace občanské společnosti označuje Společnost pro obranu svobody projevu v souladu s rétorikou vlády za „politické neziskovky“. V prosinci organizace vládě slíbila, že jí poskytne „přehled nevládních organizací, které se v posledních deseti letech zapojily do aktivit na hraně zákona omezujících svobodu projevu v ČR“. Ministrův rádce z Aliance pro rodinu Šéfporadcem ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky se stal někdejší místopředseda Aliance pro rodinu Jan Gregor — který mimochodem radil už v minulém volebním období šéfovi resortu financí Zbyňku Stanjurovi. Aliance pro rodinu je nejvlivnější českou anti-LGBTQ organizací, jejíž dlouholetý lobbing zjevně přispěl k tomu, že v křesťansky skoro nejvlažnější zemi v Evropě dosud nebylo přijato plnohodnotné manželství pro stejnopohlavní páry. Aliance pro rodinu bojuje také proti rozšiřování práv trans lidí, náhradnímu mateřství nebo sexuální výchově na školách. Stojí také za zmínku, že ministr práce Juchelka byl v minulosti spojen s největší tuzemskou protipotratovou organizací Hnutí pro život. V minulém volebním období byla jeho poslaneckou asistentkou členka vedení tohoto spolku Zdeňka Rybová. Sám Juchelka ještě před přímým vstupem do politiky moderoval jeden z ročníků každoroční protipotratové akce Pochod pro život. Svatopluk: pod praporem reakce V neposlední řadě existují vazby také mezi novou vládou a spolkem Svatopluk, o němž bylo hodně slyšet zejména před volbami. Sv